Fotogalerie

Fotogalerie: Města cyklistická

Díl šestý: Švýcarsko cyklistické (bohaté a šetrné)

Stát se na týden Švýcarem je docela dobrá zkušenost. Šest večerů ve společnosti otců na naše poměry geniálního projektu Schweizmobil a současně i švýcarských pamětníků, kteří nad sklenkou výtečného vína s etiketou ve tvaru helvétského kříže umí v kostce shrnout místní život a mentalitu, je opravdu zkušenost k nezaplacení.

O Švýcarech se říká, že jsou bohatí. Někdo si toto bohatství spojí se snahou o maximální nezávislost na okolním světě, někdo s druhou světovou válkou a s částí majetku nenaplněné německé Třetí říše. Pravda bývá mnohdy relativní, takže dobrat se jakéhokoliv názoru bude zřejmě vyžadovat minimálně půlroční pobyt buď v některém ze švýcarských center společenského života nebo se klidně stát horským pasákem krav. I v tom nejzapadlejším koutě této země se totiž dozvíte, co znamená být Švýcarem.

Švýcarské bohatství spočívá v šetrnosti. Šetrný ve švýcarském podání neznamená být lidově řečeno skrblík nebo držgrešle, ale chovat se ke svému okolí s respektem a zbytečně neplýtvat lidskými ani materiálními zdroji - zkrátka v praxi uplatnit přísloví, dvakrát měř a jednou řeš (resp. řež). A co to znamená v praxi? Sociální a kulturní vyváženost, promyšlený a vzájemně propojený program územního plánování se systémem revitalizace celých území, podpora místních podnikatelských aktivit a místních produktů, jednoduchá, levná a především funkční dopravní opatření, efektivní systém veřejné dopravy, celkově promyšlená podpora udržitelné funkce měst a obcí s jasnými vizemi a jasně hierarchicky seřazenými prioritami. Zkrátka koncepční přístup, kdy nejvýše tady v jedné rovině vedle sebe stojí člověk, příroda a krajina s hodnotami jako jsou demokracie, respekt, vyváženost, svoboda a solidarita. Peníze jsou až na druhém místě. Prvotní vize zkrátka nesmí být svými prostředky deformovány. Současným českým pohledem jsou to naivní klišé, švýcarským pohledem je to realita všedního dne, která vede nejen k bohatství materiálnímu, ale především k bohatství duševních rozměrů. Švýcarským jazykem: jsem spokojený - stejně jako mé okolí - tedy jsem.

Koncepční přístup je zde vnímán jako soubor úsporných opatření, protože pokud se věci dělají promyšleně a v logických návaznostech a celcích, jsou na to pak vynaloženy mnohem nižší prostředky. Právě zde se Česko má mnoho co učit.

Lekcí pro našince ať už ve společensko-kulturním nebo i politickém kontextu budiž příhoda, která se Vám stane při setkání s dámou nebo pánem v penzijním věku v jednom švýcarském maloměstě kolem osmé hodiny ranní všedního dne. Potkáte-li se ve dveřích do obchodu a máte tendenci mu dáti přednost, on ji nepřijme. Se slovy „Vy pracujete, tedy Vy máte přeci přednost“ Vás tento člověk jak jinak - uvede v němý úžas. Pro Švýcara je to jednoduché: „Ty pracuješ na můj důchod, takže Tě nehodlám zdržovat. “

A tak si neodpustím osobní, společensko-politicky laděný komentář: „…věřím, že posledními tuzemskými volbami jsme konečně udělali první z mnoha kroků k přiblížení se normálnímu životu. Politické dinosaury by měli následovat i jejich odborní kolegové, především z oblasti kultury, dopravy a územního plánování.“

V Praze 08.07.2010 / Ing. Květoslav Syrový (nejml.)

Exkursi do Švýcarska pro nově vzniklou pracovní skupinu česko-švýcarské spolupráce, dále pro národního cyklokoordinátora a jeho tým, zástupce měst, novináře a dopravní a územně plánovací odborníky zorganizovala Nadace Partnerství, jíž zástupcům a především Danielu Mourkovi bych chtěl tímto poděkovat.

Fotogalerii města Bern najdete zde	Fotogalerii města Luzern najdete zde

---

Díl pátý: Berlín cyklistický

Říci o Berlíně, že je s odstupem bezmála sta let opět multikulturní metropolí Německa, resp. jednou ze tří nejvýznamnějších kulturních metropolí celé Evropy (po Paříži a Londýnu) je sice klišé, ale opakování je matkou moudrosti.

Porovnávat jednotlivá města nebo místa objektivně vskutku moc nelze. Genius loci každého místa je ovlivněný historicko-politickým kontextem, geografickou polohou a mnoha dalšími aspekty. Každé město nabízí své, neboť každý si tam prostě vždy to své najde. Liberálnější prostředí znamená „svobodnější“ a ať to zní jako protimluv, někoho může přemíra svobody naopak svazovat. Vyrovnávat se s rozpolcenými pocity nutně musí i návštěvník Berlína.
Jestliže v nizozemských městech začali s aktivní podporou cyklodopravy až koncem let šedesátých, v německých se startovalo o deset až patnáct let později. Tímto úhlem pohledu by se Berlín měl nacházet někde v půli cesty mezi Amsterodamem a Prahou. Ale zdání klame.
Rozdíly mezi západní a východní stranou zdi již dávno neukazují ani rozdílní panáčci na semaforech, kdy jedni byli buď klasičtí strozí upracovaní a hubení, nebo naopak nic neřešící kloboukatí jakože spěchající páprdové neustále leštící svůj nereznoucí Trabi.
Dnešní „ein Berliner“ je totiž perspektivním nadaným avantgardním a postpubertálním intelektuálem, sice stále lehce v podroušeném stavu a s mastným ubrouskem od kebabu v kapse, ale jaksi nad věcí. Pankáč Pancho Dirk (z románu Jaroslava Rudiše „Nebe pod Berlínem“) by si dnes pro život nezvolil jiné město než Berlín. Kulturně batolící se Čechy by ho zatím nezajímaly. „Ich bin Berlin!“, následuje zmíněný Pancho Dirk prezidenta J. F. Kennedyho v jeho provolání „Ich bin ein Berliner!“ (tenhle prezidentský přehmat je legendární, doslovně přeložené to znamená „jsem kobliha“). Inu, někdo je „kobliha“ a někdo Berlíňan. Když se totiž řekne Berlíňan, myslí se tím Evropan. V tom se bývalý americký prezident nemýlil a i když se každý Němec tehdy pousmál, rozuměl mu. O to více to platí dnes - bezmála po padesáti letech.
V následujících fotoreportech se vám nabízí berlínská cyklistická kultura v podzimním a zimním hávu.

Květoslav Syrový nejml.
fotografie: 17.02.2010

Fotogalerii podzimní najdete zde	Fotogalerii zimní najdete zde

Autorem fotografií i textu je Květoslav Syrový - dopravní projektant v kombinaci oborů: doprava / urbanismus / životní prostředí. Absolvent ČVUT - Fakulty stavební, obor životní prostředí v kombinaci oborů uvedených výše. Nyní se již sedmým rokem zabývá integrací cyklistické dopravy od A do Z, tj. od plánování v území, projektovou a inženýrskou přípravu, až k realizaci a vlastním dozoru na stavbách. Dále je členem Komise Rady hl. m. Prahy pro cyklistickou dopravu a členem pracovní skupiny při Ministerstvu dopravy, kde se podílí na přípravě návrhů na doplnění české legislativy a technické literatury o prvky pro cyklisty. Pracuje jako poradce národního cyklokoordinátora. Je posedlý představou narovnaných zad nejen při jízdě na kole, ale i narovnaných zad morálních. „Čech totiž nemusí být cyklistou, jenž se nahoře hrbí a dole šlape“.

Exkursi do Berlína pro zástupce měst, dopravní odborníky a novináře zorganizovala Nadace Partnerství.

---

Díl čtvrtý: Bristol cyklistický

Bristol je jihozápadní branou britských ostrovů. Ačkoli je okolí města kopcovité, je Bristol jedním z nejvýznamnějších cyklistických center Anglie. Městem vede mnoho cyklistických stezek, které jsou napojeny na Národní systém cyklotras směrem na Londýn, Bath, Gloucester, Wales a dále na jihozápadní pobřeží Anglie. Jak se jezdí ve městě námořního obchodu, leteckého průmyslu, informačních technologií, finančních služeb a turistiky, se můžete podívat v dalším fotografickém seriálu zde.

Ve své historii mnohokráte přestavované město, je v současnosti charakteristické svými doky, ze kterých se neustále ozývá stavební ruch. Původní technická nábřeží se nyní postupně mění v multifunkční zóny s bydlením, obchody a restauracemi a dřívější tmavá zákoutí se proměňují v oddechové zóny. Dnes půlmilionový Bristol v řešení dopravy trochu ztrácí. Je to především z důvodu stále nedokončeného systému kolejové dopravy. Jeho dostavba je především díky geografickým poměrům velmi nákladná. Přes časté dopravní zácpy se zde však daří i dopravě, kterou by zde čekal málokdo. I přes kopcovitost a nepřízeň počasí, kdy v zimních měsících Bristol připomíná spíše nočník Evropy než centrum jihozápadní anglické vzdělanosti, je město abnormálně cyklistické. Projeďte se tedy jednu zářivou sobotu při levém obrubníku a pojďte se podívat, jak se daří městu - skoro vzpřímenému dvacátníkovi, který cyklisticky dospívá.

Květoslav Syrový
fotografie: 27.9.2009

Fotogalerii najdete zde

---

Díl třetí: Barcelona (na půl cesty) cyklistická

Barcelona je jižní, přímořské a trochu líné, přesto velmi příjemné město. Jistá lenost je však pouze zdánlivá. Jedná se totiž o umění žít život svým způsobem. V těchto končinách má vše své historické důvody: jedna z nejzápadněji situovaných metropolí, historická politicky svébytná izolace, diktátorský režim, koloniální země, střet kultur, africké vlivy, atd. Jak se to projevilo ve zdejší cyklistice?

Dosavadní dogmatický a konzervativní přístup politiků a odborníků na dopravu v kombinaci s byrokracií je rysem běžným a v katalánských poměrech navíc svým způsobem specifický.

Zřejmě proto není Barcelona až tak „cyklistická“, jako jiné západní metropole. Přesto si z toho Barcelonští těžkou hlavu nedělají. Například polední přestávku prožívají při pikniku s kolegy nebo přáteli na pláži Středozemního moře, což trvá kolem dvou hodin. Příjemnou siestu uprostřed dne si odpustí jen vorkoholik.

Ač to není na první pohled patrné, Barcelona má jiskru, která se odráží i v nastupujícím trendu použití jízdní kola jako každodenního dopravního prostředku. Přirovnáme-li stav rozvoje cyklistické dopravy (a dopravy vůbec) třeba k produktivnímu věku člověka, je Česká republika v cyklistickém roce jedna, tedy učí se chodit, Barcelona je kdesi v jeslích, Paříž je „stylová inteligentní sexy dvacetiletá brunetka“ a Amsterodam je „zdatný produktivní třicátník“.

Fotogalerii najdete zde

---

Díl druhý: Amsterodam cyklistický

Nizozemí máme zafixováno jako zemi, která je rájem pro cyklisty. „Je to totiž placka…to se jim tam jezdí“, slýcháváme. Málokdo si již představí, že horší je to s počasím, které umí být proměnlivé tak, že při dvacetiminutové jízdě do práce stihnete třikrát zmoknout a třikrát uschnout. Slunce a déšť se v Nizozemsku na podzim dokáží střídat stejně jako na vrcholcích Alp. Přesto se tam na kole jezdí. Co objeví oko odborníka dopraváka, když sedne na kolo?

Dalším klišé je „tradice“. Někdy to vypadá, že v místech bez tradice to nepůjde. Ale každá legenda má někde počátek. Cyklistickou tradici si Nizozemci zaplatili dokonce krví a to překvapivě až v 60. a 70. letech minulého století. Teprve dvacet let po druhé světové válce začali občané Amsterodamu aktivně požadovat stále slibované a nepřicházející změny životní úrovně. Amsterodam zažíval každodenní dopravní kolapsy, politici a další „odborníci na dopravu“ se chystali srovnat se zemí polovinu historického města a postavit kapacitní silniční průtahy. Nestalo se. Možná v tom někdo najde paralelu s dnešním stavem České republiky. Máme 20 let po změně politického systému a územní plány stále počítají s koncepty ze 70. let, jen se jinak jmenují a jinak zdůvodňují. Jestli jsme nespokojení, stejně jako byli Nizozemci tehdy, máme vůli s tím něco udělat? Zřejmě ano. Bohužel však zůstáváme stále u těch kapacitních radiál a u nekonečného sanování (tedy bourání) města.

Proč se dnes v Amsterodamu dobře žije, se dozvíte během fotoreportu „z města cyklistům zaslíbeného“. Na závěr se centrálním Amsterodamem můžete i na jízdním kole projet.

Fotogalerii najdete zde

---

Díl první: Paříž cyklistická

Fotogalerii najdete zde

Po návratu z Paříže – duben 2009:

„Zažil jsem kulturní šok!…tomu říkám dopravní revoluce, která má celospolečenský dopad. Takto si představuji snesitelnou lehkost řešení dopravy v 21. století. Předpokládám, že s návratem do ČR mi definitivně vypadá zbytek vlasů hrůzou - bolševik s kapitalistickou konzumní tváří je tu stále pevně ukorytěn!“. Ne že bych byl ze všeho, co vidím „venku“ tak vyjevený, už jsem procestoval několik metropolí Evropy, ale takhle pohnout myšlením celé společnosti, prostřednictvím jízdního kola a to během pár let…“

Květoslav Syrový nejml.

HLEDÁNÍ V DOKUMENTECH

• Rozšířené vyhledávání

AKCE, KONFERENCE, SEMINÁŘE