Infrastruktura
Plánování veřejného prostoru
Priorita rozvoje cyklistické dopravy nespočívá jen v řešení nabídky kvalitní infrastruktury v podobě značených tras, tj. “průjezdů územím”, ale především umožnění plošné dopravní obsluhy území. V ČR se totiž často falešně a nekriticky prosazuje „odvedení“ cyklistů z vozovek do přidruženého prostoru, a to i tam, kde by vedení formou jízdního pruhu v hlavním dopravním prostoru bylo velmi vhodné. Tento názor má své kořeny v 60. - 70. letech, tedy v době vrcholné podpory motorizace v Evropě. Od 70. let pak vyspělejší část Evropy hledala způsob, jak cyklisty zaintegrovat zpět do dopravy. My se to pomalu učíme až nyní – s odstupem desetiletí. Zmíněný integrační trend lze sledovat především v sousedních vysoce urbanizovaných metropolích, kde je minimum prostoru pro vytváření samostatných dělených koridorů a kde je jakékoliv separování navíc i nevhodné (Berlín, Paříž, Bern, Londýn…). Díky těmto opatřením spojených s vhodně nastavenou dopravní politikou lze každoročně sledovat až stoprocentní nárůst intenzit cyklistické dopravy, což má pozitivní vliv na dopravu celkovou.
