Naši partneři

Kampaně
Mobility management

Obecně

Management mobility = řízení poptávky po dopravě. Problematika managementu mobility není v České republice dostatečně známa, a to ani v odborných kruzích. Management mobility je poptávkově orientovaný přístup v osobní dopravě, jehož cílem je trvale udržitelná doprava. Jedná se o poměrně nový směr dopravního managementu, který se již stačil v zemích EU etablovat a má za sebou řadu četných a významných úspěchů.

A. Stručná definice a vymezení přístupu

Management mobility se snaží o prosazení udržitelné dopravy přímou stimulací a ovlivňováním poptávky po dopravě. Jedná se primárně o poptávkově orientovaný přístup v osobní a nákladní dopravě. Tento nový přístup vyžaduje nové druhy spolupráce a řadu nástrojů k podpoře změny postojů a chování směrem k udržitelným způsobům dopravy. Nástroje managementu mobility jsou založeny především na informování, komunikaci, organizaci a koordinaci. Udržitelné druhy dopravy jsou pak definovány jako: veřejná doprava, pěší a cyklistická doprava a sdílení automobilů (car-pooling, car-sharing). Pro management mobility je zvláště důležité ovlivňování lidské volby dopravy předtím, než se lidé rozhodnou, jak budou cestovat.

Konstituování managementu mobility odpovědělo na potřebu řešení tíživého problému neustále se zvyšující poptávky po mobilitě, a to tím, že nespoléhá pouze na budování infrastruktury nebo zavádění vyspělých technologií. Vedle těchto "tvrdých" opatření je zde totiž naléhavá potřeba více "měkkých" opatření, která poskytnou široké pásmo služeb zabývající se potřebami uživatelů a ovlivňující je ke změně jejich dopravních zvyklostí.

B. Koho se management mobility týká

Managementem mobility se mohou zabývat a v západních evropských zemích již řadu let zabývají místní a regionální úřady, vlastníci pozemků nebo jejich správci, veřejní dopravci, organizátoři společenských akcí, komerční zájmové skupiny, obchodní spolky a zaměstnanecké organizace, chodci, cyklisté nebo jiné skupiny silniční dopravy a komunitní skupiny.

Management mobility se zaměřuje na celé spektrum populace: mladé rodiny, děti v předškolním věku, školáky, ale také na dospívající, lidi ve středním věku, důchodce a handicapované občany. Důraz je kladen na mezigenerační změnu postojů a dopravního chování.

C. Z čeho se management mobility skládá

Konkrétně management mobility sestává především z poskytování informací a poradenství směrem k trvale udržitelné mobilitě. Jde například o cyklistické mapy, mapy pro nákladní dopravu, itineráře organizací, plánky dostupnosti škol, firem a podobně, informace o možnosti přestupů v rámci veřejné dopravy, jízdní řády.

Dále se zabývá konzultační činností, provádí analýzy, návrhy alternativ a doporučení, jako jsou dopravní plány organizací nebo srovnávání různých druhů dopravy z pohledu dopravního času, nákladů a dopadů na životní prostředí a předkládá nabídku nejlepších variant pro danou lokalitu z pohledu životního prostředí a uživatelských potřeb, které je možno koordinovat.

Důraz klade také na osvětu a výchovu, dopravní výchovu na školách, organizování dnů bez aut, zvyšování povědomí o dopadech dopravy na životní prostředí. V neposlední řadě se zabývá organizací a koordinací dopravy, podporou integrovaných dopravních systémů (integrace jízdenek, půjčovny a úschovny kol v rámci programů na podporu intermodality, zprostředkováváním systémů car-pooling a car-sharing, koordinací zásobování atd.).

Velice důležitá je účast veřejnosti na realizaci projektů a při dopravním plánování a propojení dopravního a územního plánování. Ve výstupu se pak často jedná o zklidňování dopravy, redukci IAD a nabídku alternativních udržitelných způsobů dopravy.

D. Kdo a jak management mobility realizuje

Management mobility se v zahraničí realizuje především na úrovni měst a obcí, kde vznikají různá konzultační informační a servisní centra a snaží se jejich prostřednictvím podporovat účast občanů na řešení dopravních problémů. Ale také na úrovni podniků, úřadů a jiných organizací, kde je jeho realizace v některých zemích nařizována zákonem. (Celkově jde o velmi širokou problematiku, kterou na národní úrovni má zastřešovat vláda v rámci své dopravní politiky, vládních usnesení a legislativní podpory.)

Management mobility má potenciál stát se velmi významným nástrojem na cestě k udržitelné dopravě. Představuje komplexně pojatý přístup s dlouhodobými cíli a konkrétními nástroji s využitelností na místní úrovni a zaměřením na lidi, jejich potřeby, postoje a chování. Tento přístup je poměrně nový a zasluhuje v ČR potřebné teoretické rozpracování. Zvláště důležitý je přenos zahraničních poznatků a výzkum domácích podmínek a předpokladů k jeho zavádění ze sociologického, ekonomického a dopravně-technického hlediska.

E. Shrnutí

Jak již bylo zmíněno, naším cílem je udržet nutné objemy mobility a současně významně redukovat nechtěné důsledky zejména individuální automobilové dopravy na člověka a životní prostředí. Vedle nových technologií a optimalizace dopravních systémů jde o to, analyzovat a porozumět mobilitě společnosti. Optimálním se jeví propojenost všech druhů dopravy (multimodalita), nikoli jejich konkurence. Budoucnost mají kombinovatelné systémy s optimálními ekonomickými charakteristikami. Proto je nutné v rámci výzkumu vytvořit strategie, technologie a služby, které využijí specifických předností různých dopravních prostředků tak, že jejich silné stránky budou využity v rámci celého systému. Cílem je udržení mobility, zlepšování infrastruktury a její výkonnosti, zmírnění následků dopravy na životní prostředí, zvyšování dopravní bezpečnosti a optimální spolupráce různých druhů dopravy v jednotném systému (intermodální řetězce).

Tento celostní pohled nazývaný management mobility tedy chápeme jako racionální nabídku mobility a jedná se primárně o poptávkově orientovaný přístup v osobní a nákladní dopravě, vyžadující nové spolupráce a řadu nástrojů k podpoře změny postojů a chování směrem k udržitelným druhům dopravy. Jde tedy o velmi širokou problematiku, kterou na národní úrovni má zastřešovat vláda v rámci své dopravní politiky, vládních usnesení a legislativní podpory.

Nástroje managementu mobility jsou založeny na kvalitním informování, intenzívní komunikaci, organizaci mobility a její koordinaci. Udržitelné druhy dopravy jsou pro potřeby managementu mobility definovány jako: pěší a cyklistická doprava, tzv. spolujízdy - car-pooling (zejm. pro dojíždění do zaměstnání, placený autostop), car-sharing (spoluvlastnictví automobilu v rámci sdružení uživatelů či komerční agentury) a zejména veřejná hromadná doprava (jakákoli včetně taxi). Management mobility se vymezuje vůči "Traffic System Management" (management dopravního systému), což je hlavně nabídkově orientovaný přístup, snažící se o optimalizaci kapacit dopravních koridorů telematickými způsoby, cenovými systémy apod. Ačkoliv některé nástroje mohou být u obou přístupů podobné, management dopravního systému je více zaměřený na řešení koncového výstupu, kdežto management mobility tento přístup předchází. Pro management mobility je zvláště důležité ovlivňování lidské volby dopravy předtím, než se lidé rozhodnou, jak budou cestovat.

Literatura

• KURFŰRST, P. Řízení poptávky po dopravě: Jako nástroj ekologicky šetrné dopravní politiky. Praha: Centrum pro dopravu a energetiku, 2002, 112 s.
• JAHN & WEHLING, Das mehrdimensionale Mobilitätskonzept – Ein theoretischer Rahmen für die stadtökologische Mobilitätsforschung, 1999

Nástroje managementu mobility

A. Plány mobility

Plán mobility je prakticky sada opatření, která jsou zacílena na sladění dopravních potřeb zaměstnanců či jiných cílových skupin (turistů, obyvatel městských zón atd.) v rámci dané lokality. Opatření míří k prosazení co nejšetrnějších způsobů dopravy. Jedná se o omezení automobilové dopravy na nejnižší možnou míru (pouze nezbytné jízdy automobily a pokud je nutno automobil použít, cílem je alespoň koordinovat jízdy a vytížit kapacitu vozidel k dopravě většího počtu osob). Vhodnými způsoby je také v rámci plánu mobility řešena přeprava zboží a využití stávajících služeb.

Koordinátorem plánu mobility je buď městská správa, příp. jí zřízená agentura pro trvale udržitelnou mobilitu. Koordinátor vede podniky a firmy ke zpracování plánu. Centrálním plánem je plán mobility města zaměřený na posílení MHD, cyklistiky a chůze. Prioritní cílovou skupinou jsou zaměstnanci vybraných podniků. Plán mobility je vždy specificky zaměřen na konkrétní lokalitu – objekt – firmu a nabízí řadu opatření, která mají mít pozitivní dopad na dopravní provoz v okolí.

Plán mobility podniku

Zaměstnavatel uzavře dohodu se zaměstnanci, že pro cesty do zaměstnání nebudou používat automobil, ale alternativní druhy dopravy. Město se většinou podílí na financování propagace či zpracování vlastního plánu, spolupráci při kampaních a organizaci seminářů pro zaměstnance.

Klasickým řešením je např. zapojení zaměstnanců dané lokality do systému spolujízdy, tzv. car - pooling; instalace zařízení pro cyklisty; projednání rozšířených služeb hromadné dopravy (např. prodloužení autobusové linky do sídla větší firmy); ze strany zaměstnavatele - nabídka pružné pracovní doby, včetně možnosti pracovat z domu (teleworking), podpora videokonferencí – omezení cest; nebo částečný sponsoring cestovních nákladů (zaměstnavatel celkově ušetří, pokud jeho zaměstnanci do práce nepojedou automobilem, proto je schopen také přispět na sezónní jízdenky MHD svých zaměstnanců). Oproti zmíněným motivačním opatřením jsou propagována také restriktivní opatření, jako je vyšší cena parkovného či uzavírky některých ulic pro automobilovou dopravu (pěší zóny). Cílem plánu mobility je připravit vhodné alternativy k IAD a zároveň vyjednat se zaměstnavatelem přijatelné podmínky, aby vznikl kompletní program, kdy bude dlouhodobě podporována alternativní a veřejná doprava na úkor dopravy automobilové. Alternativy mají být atraktivnější a snadno proveditelné.

Organizace plánů mobility

Na základě analýzy veškerých cest do zaměstnání jsou vybrány podniky s největším počtem zaměstnanců (= generující nejvíce denních cest v dané lokalitě). V první fázi se města snaží přesvědčit podniky, aby snížily dopravu svých zaměstnanců IAD. Město se společně s provozovateli MHD snaží poskytnout adekvátní nabídku MHD, přičemž podnik se bude do určité míry podílet na řešeních. Pokud nedojde ke kompromisu, město má právo si upravit parkovací politiku restriktivním způsobem (např. ve Francii je v rámci parkovací politiky zaváděna kvóta pro max. počet parkovacích míst u neobytných budov, které mají v blízkosti zastávku MHD, takové budovy mají nárok na velmi malý počet parkovacích míst, dalším francouzským opatřením je „versement de transport“, což znamená, že místní úřady mohou vybírat další parkovací poplatky od společností s více než 9 zaměstnanci, pokud tato společnost sídlí v obci s více jak 10 000 obyvatel a je v dosahu hromadné dopravy).

Do procesu vstupují další aktéři: dopravci, projektanti (v případě dobudování infrastruktury – cyklostezka, tramvajová trať atd.). Na jedné straně větší počet partnerů hledá konsenzus obtížněji a zdlouhavěji, ale na straně druhé se otevírá větší prostor pro spolufinancování a lepší stabilitu dopravní sítě a propojení místních zájmů.

B. Car-sharing

Úvodem:

Jednou ze zdánlivě nepřekonatelných překážek pro větší podporu cyklistické dopravy je nedostatečný prostor. Může být buď pevně daný (například prostor mezi budovami), anebo dočasně zabraný. Vyhlédnete-li ze svého okna, zjistíte, že nejrozšířenějším objektem, který mnohdy neadekvátně naplňuje veřejný prostor, je automobil. „Kam s ním“ řeší v podstatě každá domácnost a někdy i většina členů rodiny. A právě to je ten problém - nadužívání automobilů. Ač se například o Praze uvádí, že má jednu z nejlepších sítí veřejné dopravy, drží se v přední části žebříčku měst s nejvyšším podílem automobilů na obyvatele. Přístup ke koncepci dopravy je již několik desetiletí neměnný – dopravní prostředky si konkurují. Že to může být docela jinak, dokazují vybraná německá města, do kterých se vypravila část týmu cyklostrategie. Nejen evropskými městy se totiž v současnosti masivně šíří fenomén sdílení vozidel, tedy car-sharing. Jak pracují s prostorem v sousedním Německu a proč stále více Němců jezdí každý den na kole, včetně starosty jedné z brémských městských částí, si můžete přečíst v následujícím článku  [ 470,09 KB] .

Co je car-sharing?

Na rozdíl od vlastníků aut, kterým se každým použitím automobilu zlevňuje vstupní investice, využívají zákazníci car-sharingu (sdílení vozidel) motorové vozidlo jen ve chvíli, kdy je opravdu nezbytně potřebují. Zákazníci car-sharingu jezdí pak méně často a najezdí méně kilometrů, než když se rozhodnou automobil vlastnit. Méně ujetých kilometrů, méně jízd a méně zaparkovaných automobilů znamená menší zatížení města. Nižší počet lépe využívaných automobilů znamená též menší zatížení životního prostředí i při jejich výrobě a likvidaci.

Jak car-sharing funguje?

Car-sharing provozuje obvykle pro tento účel vytvořená organizace nebo instituce, u níž se zájemci zaregistrují. Uživatelé služby většinou platí dva druhy poplatků - paušální účastnický poplatek a platbu za půjčení automobilu (obvykle ujeté kilometry + hodinová sazba). Zapojení do systému umožňuje přístup k vozidlům v dané lokalitě. Když zákazník auto potřebuje, vybere si z nabídky dostupných vozů, objedná si jej telefonicky nebo po internetu, odblokuje kartou zabezpečovací systémy a jede, kam potřebuje. Po cestě platí u čerpacích stanic elektronickou kartou, která patří do příslušenství každého vozu. Po návratu auto zaparkuje a odhlásí se, čímž opět zapojí bezpečnostní systémy. Vyplní jednoduchou účtenku, jejíž kopii si nechá. Některé car-sharingové systémy už získávají data jen elektronicky, takže účtenka slouží jen pro přehled o ujetých kilometrech. Placení se odehrává měsíční fakturou podle času a ujeté vzdálenosti. Car-sharingová firma se stará o údržbu, opravy, povinné ručení, vyúčtování a další.

Kde najdete car-sharing?

V Evropě car-sharing s úspěchem provozují firmy v Německu (www.greenwheels.de , www.stattauto.de , www.stadtteilauto.de , Cambio a další), v Nizozemí (www.greenwheels.nl), Belgii (www.cambio.be), Itálii (www.icscarsharing.it), Dánsku (Aarhus Delebilklub), Švýcarsku (www.mobility.ch), Velké Británii (www.whizzgo.co.uk) i jinde. Snižovat závislost na vlastních automobilech se daří i v Kanadě a v USA (firmy ZIPCAR , Flexcar, Autoshare Toronto , City CarShare a další). Od skromných a svépomocných družstevních začátků na konci osmdesátých let (Švýcarsko, Německo) se služba profesionalizovala, začala spolupracovat se systémy veřejné dopravy a díky prokázaným přínosům ji začala podporovat řada měst. Např. na konci roku 2005 vyhradil Washington D.C. 50 míst pro místní firmy Zipcar a Flexcar a dalších 50 míst chce vyhradit v prvních měsících roku 2006.

Proč je car-sharing výhodný pro zákazníky?

• Car-sharing je levný

Pokud najezdíte méně než 15 000 km ročně, je účast v car-sharingu levnější než vlastnit auto. Je to proto, že o náklady - koupě vozu, opravy, pojištění, povinné ručení, havarijní pojištění, myčka, poplatky za parkování ve městě - se dělíte s ostatními uživateli.

• Car-sharing šetří starosti

Nemusíte se starat o opravy, pojištění nebo údržbu auta.

• Car-sharing šetří čas

Neztrácíte čas hledáním parkovacího místa, protože car-sharingová auta mají vyhrazená místa k stání. Na rozdíl od půjčoven vozidel jsou automobily k dispozici 24 hodin denně. Uzavírání smlouvy, tedy přihlášení za člena systému, absolvuje uživatel jen jednou. Provozovatelé car-sharingu za podpory města získávají parkovací místa v hustě obydlených oblastech. Uživatelé tak mají vozy k dispozici v blízkosti bydliště, nemusejí skládat při ka?dém vypůjčení zálohu, fakturace se děje jednou měsíčně. Autopůjčovny účtují půjčovné po dnech, carsharingové společnosti většinou po hodinách. Na mnoha místech nabízejí car-sharingové společnosti více typů aut. Malé auto na nákupy, střední na výlet o víkendu, dodávku pro nákup nové skříně, mikrobus pro dovolenou s přáteli. Některé car-sharingové systémy zajišťují jen základní typ vozidel a na další typy mají uzavřeny výhodné smlouvy s půjčovnami vozidel.

Jak je možné, že car-sharing šetří životní prostředí?

Každý vlastník automobilu má tendenci auto co nejvíce používat: Pořizovací náklady a další povinné platby se tak rozpočítávají na větší počet kilometrů. Čím více jezdí, tím nižší jsou jeho průměrné náklady na kilometr. Chce tedy využívat auto co nejvíce a významně jej to ovlivňuje při rozhodování, jaký způsob dopravy zvolí. To se ovšem velmi negativně projevuje na stavu životního prostředí. Jiné rozhodování stojí před uživatelem car-sharingu: Ačkoliv má stejnou možnost automobil využívat, jako kdyby auto vlastnil, lépe vidí skutečné náklady na každý ujetý kilometr a rozhoduje se tak svobodně mezi různými nabídkami dopravy - veřejná doprava se tak stává reálně zvažovanou možností.

• Více místa

Automobil vlastněný jedním majitelem bývá v provozu v průměru jen něco přes hodinu denně. Každé auto car-sharingu využívá v průběhu doby několik uživatelů, a proto dokáže nahradit 5 až 6 soukromých nebo firemních vozidel. Lepším využitím vozidel pro podnikové i soukromé potřeby se šetří energetické a materiálové vstupy nutné k výrobě aut i parkovací plochy ve městech, které mohou namísto toho sloužit jako parky a místa odpočinku.

• Lepší vzduch

Uživatelé car-sharingu využívají pro své cesty i jiné dopravní prostředky - jdou pěšky, jedou na kole nebo veřejnou dopravou - a za volant usedají méně často než majitelé automobilů. Studie provedená Švýcarským úřadem pro energii ukazuje, že bývalí majitelé automobilů, kteří začali využívat car-sharing, snížili svou spotřebu energie při dopravě o 50 %. Samozřejmě pokles spotřeby energie je spojen se snížením znečištění ovzduší, hlukových zátěží i s poklesem dopravních nehod.

• Úspory při výrobě a recyklaci

Lepší využití vozidel po dobu jejich životnosti snižuje zátěž životního prostředí spojenou s výrobou a likvidací vozidel.

• Partner veřejné dopravy

Spolupráce car-sharingu s provozovateli veřejné dopravy vytváří situaci, při které oba partneři získávají. Podoba spolupráce může být různá - ale jedním z nejčastějších způsobů je kombinovaná jízdenka, která se osvědčila na mnoha místech. Např. v Brémách si kombinaci s roční jízdenkou vybrala celá třetina zákazníků car-sharingu. Část zákazníků navíc přešla z měsíčního předplatného na celoroční, což je pro provozovatele veřejné dopravy výhodné. V jiných místech zajistil služby car-sharingu operátor veřejné dopravy.

Kontakt:

Problematiku car-sharingu zpracovala Michaela Valentová z Ústavu pro ekopolitiku, o.p.s., Kateřinská 26, 120 00 Praha 2, tel./fax 224 826 593, tel. 224 828 553, e-mail: michaela.valentova@ekopolitika.cz

C. Car-pooling

Co je car-pooling? Volně bychom tento termín mohli přeložit jako „spolujízda“. V kontextu managementu mobility máme na mysli zejména organizování společného dojíždění zaměstnanců osobními automobily nebo mikrobusy, přičemž hlavním cílem je zvýšit obsazenost vozidel, jimiž se zaměstnanci přepravují a v neposlední řadě také nabídka pružného časového rámce, kdy si zaměstnanci sami volí skupinové odjezdy podle svojí pracovní doby.

Tato definice není vyčerpávající, nicméně základním cílem zůstává redukce počtu jízd jednotlivců, kteří se přepravují ze stejného nebo blízkého zdroje do společného cíle. Sdílením jízdy dochází k úsporám na pohonných hmotách, pojištění a údržbě vozidla, nezřídka také k úspoře času (zejména v oblastech, kde obslužnost MHD nefunguje v častých intervalech). K nezanedbatelné časové úspoře dochází také díky tomu, že v zemích, které tento systém praktikují, existuje také možnost využívat speciální jízdní pruhy pro uživatele spolujízdy (obdoba preferenčních pruhů pro MHD nebo cyklisty), což přináší výhody zejména v době dopravní špičky. Kromě toho spolujezdci mohou čas během jízdy využít také k jiným účelům než je samostatné řízení vozidla (svačina, čtení, rozhovory). Celkovým přínosem je pak redukce negativních vlivů z dopravy na ovzduší (ušetřené jízdy = méně emisí, méně vozidel = menší kongesce).

Osobní přínosy můžeme shrnout následovně: méně stresu během dojíždění, finanční úspory na cestovném, více volného času, menší potřeba parkovacího prostoru (= za celou skupinu parkuje pouze 1 vozidlo).

V případě mimořádných událostí, kdy se uživatel spolujízdy potřebuje dostat v nedohodnutou dobu domů nebo v případě, že pracuje přesčas a ostatní spolujezdci potřebují odjet dříve, ve většině případů existuje program tzv. „zaručené cesty domů“ (Guaranteed Ride Home program), který bývá sponzorován buď přímo zaměstnavatelem (např. formou speciálního kontraktu s taxislužbou) nebo městským úřadem (praxe z USA). V ideálním případě jsou především větší podniky vybaveny softwarem, který umožňuje bezplatné a rychlé propojení všech možností dojíždění z jednoho zdroje do jednoho cíle a zaměstnanci tak mají možnost zaregistrovat se online a vidět časové i kapacitní možnosti pro jejich případnou spolujízdu. V řadě případů je tato praxe nezbytná, protože firmy nemají k dispozici neomezený počet parkovacích míst a z těchto důvodů dochází k „přirozené regulaci“ jednotlivých jízd osobním automobilem do práce.

Car-pooling je doplňkovým opatřením k celému systému alternativní dopravy, který je managementem mobility nabízen v rámci dojíždění zaměstnanců či jiných cílových skupin v dané lokalitě: všechny možnosti využití MHD, cyklistické a pěší dopravy. V rámci multimodality a intermodálních řetězců je car-pooling vhodnou variantou i pro část přepravního řetězce (např. spolujízdou ze sídla firmy na hlavní vlakové nádraží a dále železniční dopravou do blízké vesnice….).

Pro praktický náhled této problematiky připojujeme příklad z Nizozemí, kde je car-pooling pojímán celostátně jako vhodná metoda snižování zátěže životního prostředí a zároveň jako řešení přetížené městské mobility.