Naši partneři

Strategie: Info: statistiky
Bezpečnost - srovnání se zahraničím

Bezpečnost jízdy na kole

Článek je souhrnem výtahů ze zahraničních publikací, konzultace s dopravním expertem a analýzy české a nizozemské databáze nehod cyklistů. Na zdroje je v textu odkazováno.

České silnice jsou šesté nejméně bezpečné v Evropě. Vyplývá to ze srovnání, které připravil výbor Evropské unie pro dopravní bezpečnost a norská dopravní služba Statens Vegvesen. Nejhůř ve srovnání skončily komunikace v Řecku, naopak nejbezpečnější jsou Nizozemské.

Nabízí se srovnání nehodovosti cyklistů v České republice a v Nizozemsku. Za roky 2000 – 2008 sice zemřelo na silnicích v Nizozemsku 1,63 x více cyklistů než v ČR, ale roční ujetá vzdálenost na kole na osobu za rok v Nizozemsku je 897 km, zatímco průměrný Čech ujede na kole za rok 193 km [1].

Porovnání počtu usmrcených cyklistů s počtem ujetých km za období 2000 – 2008 vychází následovně:

• Nizozemsko: cca 1,18 usmrcených cyklistů na 100 mil. cyklokilometrů
• ČR: cca 5,26 usmrcených cyklistů na 100 mil. cyklokilometrů

Cyklistovi v ČR tedy hrozí 4,5 x vyšší riziko, že bude usmrcen při dopravní nehodě než cyklistovi v Nizozemsku.

Rozložení nehod dle místa vzniku je následující:

Míra rizika smrtelné nehody cyklisty v Česku v porovnání s Nizozemskem dle místa

Graf1. Poměr usmrcených cyklistů na 100 mil. cyklokilometrů mezi ČR a Nizozemskem dle místa nehody za roky 2000 – 2008 (Nizozemsko = 1,0). Tj. kolikrát vyšší riziko smrtelné nehody hrozí cyklistovi v ČR oproti cyklistovi v Nizozemsku.

Přestože se na nizozemských křižovatkách situovaných v obci stane 39 % všech smrtelných nehod cyklistů (zatímco v ČR je to pouze 17%), stále jsou téměř 2 x bezpečnější než české křižovatky. Důsledek chybějící cyklistické infrastruktury v mezikřižovatkových úsecích je v Česku ten, že v intravilánu se stane 7,45 x více smrtelných nehod cyklistů, v extravilánu dokonce 9,4 x více smrtelných nehod cyklistů na ujetou vzdálenost.

Vztah mezi objemem cyklistiky a bezpečností

S ohledem na zahraniční výzkumy a statistiky je možno najít přímo úměrný vztah mezi podílem cyklistické doprav na celkové dělbě přepravní práce a bezpečností dopravy. Orientace měst na podporu cyklodopravy a nemotorové dopravu obecně je prevencí dopravních nehod, jak dokazuje graf 2.

Graf 2. Nepřímá závislost ujetých km na kole za den. [2]

Graf ukazuje, že riziko usmrcení je pro cyklistu mnohem nižší v zemích, kde kolo hraje významnou roli v dělbě přepravní práce, resp. kde se na kole v průměru na obyvatele ujede větší vzdálenost. Stejný závěr je zřejmý při porovnání jednotlivých nizozemských měst. Nizozemská analýza z r. 2002 srovnávala 221 měst a obcí a došla k závěru, že v těch městech, kde je velký podíl cyklodopravy, je o 40% menší nehodovost než tam, kde se kola používají málo [3]. K podobnému závěru dospěli v Dánsku, jak ukazuje graf 3.

Graf 3. Nepřímá závislost ujetých km na kole a mopedu za den (vodorovná osa) na počtu zraněných cyklistů a řidičů mopedů na milion ujetých kilometrů (svislá osa) v 47 dánských městech. [4]

Různé studie dokládají následující zjištění – čím vyšší podíl cyklistů, tím bezpečnější prostředí pro cyklisty. Je pro to mnoho vysvětlení, včetně chování účastníků provozu a pozornosti, kterou politici na všech úrovních věnují cyklodopravě. Předně, vyšší podíl užívání kola vede k změně chování části účastníků silničního provozu všech druhů, protože v celkovém pohledu na uliční prostor jsou cyklisté více dominantní, jsou více vidět a zároveň více účastníků silničního provozu má zkušenosti s vlastní jízdou na kole. V druhé řadě vyšší podíl užívání kola jde ruku v ruce s nižším užíváním automobilu, což redukuje možnosti konfliktu cyklisty s automobilem. V poslední řadě je politické vysvětlení: vyšší užívání kola vytváří více podpory pro cyklistickou politiku, tzn. do infrastruktury pro cyklisty je investováno více prostředků a ta se tím pádem stává více bezpečnou. [2]

Cyklisté jsou nejvíce zranitelní účastníci provozu. Stejně jako pěší nejsou chráněni konstrukcí dopravního prostředku a deformační zónou, na rozdíl od pěších se však cyklisté pohybují vyšší rychlostí a jsou více v kontaktu s motorovou dopravou. Zaručit bezpečnost cyklistů je proto možné jen návrhem bezpečných komunikací, po kterých se cyklisté pohybují.
Dopravní bezpečnost může být ovlivněna mnoha způsoby. Hlavní úlohu při procesu zajišťování bezpečnosti hrají požadavky formulované v rámci systému trvale udržitelné dopravy:

• výstavba co nejvíce souvislých cyklistických tras v obytných čtvrtích (kde je rychlost omezena na 30 km/h)
• minimum úseků cyklistických tras vedených po nebezpečných silnicích
• co nejkratší cesty
• kombinace nejkratších a nejbezpečnějších tras
• zabránit situacím, kdy cyklista musí hledat svou cestu
• vytvoření jednoznačně rozpoznatelných kategorií silnic
• omezit počet způsobů dopravního řešení a dát jim jednoznačnou (nedvojsmyslnou) podobu
• zabránit konfliktům s protijedoucí dopravou
• zabránit konfliktům s křižující dopravou
• omezení rychlosti v potenciálně konfliktních lokalitách
• vyvarování se překážek vedle silnice (na krajnici) [5]

Prameny:

[1] Kurier, VCÖ, Eurostat, Centrum dopravního výzkumu ČR, 2007
[2] Fietsberaad, Cycling in the Netherlands, Ministrie van Verkeer en Waterstaat, Fietsberaad, 2009
[3] Ligtermoet & Partners, Adviseurs in verkeersbeleid - Dirk Ligtermoet
[4] Jensen,S.U., Road Directorate, Collection of Cycle Concepts, Road Directorate, 2000
[5] CROW, Design manual for bicycle traffic, CROW Ede, 2006 (2006, anglická verze 2007)