Fotogalerie
Cyklistika ve městech

Barcelona je jižní, přímořské a trochu líné, přesto velmi příjemné město. Jistá lenost je však pouze zdánlivá. Jedná se totiž o umění žít život svým způsobem. V těchto končinách má vše své důvody: jedna z nejzápadněji situovaných metropolí, historická politicky svébytná izolace, diktátorský režim, koloniální země, střet kultur, africké vlivy, atd. Jak se to projevilo ve zdejší cyklistice?

Dosavadní dogmatický a konzervativní přístup politiků a odborníků na dopravu v kombinaci s byrokracií je rysem běžným a v katalánských poměrech navíc svým způsobem specifický.

Zřejmě proto není Barcelona až tak „cyklistická“, jako jiné západní metropole. Přesto si z toho Barcelonští těžkou hlavu nedělají. Například polední přestávku prožívají při pikniku s kolegy nebo přáteli na pláži Středozemního moře, což trvá kolem dvou hodin. Příjemnou siestu uprostřed dne si odpustí jen workoholik.

Ač to není na první pohled patrné, Barcelona má jiskru, která se odráží i v nastupujícím trendu použití jízdní kola jako každodenního dopravního prostředku. Přirovnáme-li stav rozvoje cyklistické dopravy (a dopravy vůbec) třeba k produktivnímu věku člověka, je Česká republika v cyklistickém roce jedna, tedy učí se chodit, Barcelona je kdesi v jeslích, Paříž je „stylová inteligentní sexy dvacetiletá brunetka“ a Amstrdam je „zdatný produktivní třicátník“.